„Malé“ chyby, které časem mohou stát milióny korun

Osobní finanční plán je zjednodušeně řečeno jakási informační mapa popisující, jak se ze současného stavu dostat určitými konkrétními kroky a postupy do stavu cílového. Ať už jde o cíle jednorázové (dům, chata, auto), pravidelné (školné pro děti, renta, pravidelná dovolená), nebo třeba i více generační (různé formy pasivního příjmu např. z pronájmu nemovitostí).

Male chyby můžou stát miliony

Měl by co možná nejsrozumitelnějším způsobem popisovat, jak si ochránit svůj pravidelný příjem a majetek v případě nenadálých událostí a současně dát návod, jak efektivně pracovat se svými volnými peněžními toky (cash flow) tak, aby časem pokud možno tyto začaly pracovat ve prospěch osoby, pro níž je FP tvořen. Ochrana příjmů ve formě pojištění by přitom měla být postupně optimalizována ve prospěch investic s cílem dosažení finanční svobody. V závislosti na metodách zpracování a z důvodu práce s velkým množstvím proměnných se mohou jednotlivé FP u různých poradenských společností ve výsledku významně lišit. Obecně vzato, nesprávným výpočtem například u pojištění může dojít k nedostatečnému krytí příjmu v produktivním věku a to způsobit dlouhodobou platební neschopnost v případě nutných výdajů jako je nájem, hypotéka, energie, strava, atp. Stejně tak chybný výpočet potřebného vlastního kapitálu v období čerpání penze může zapříčinit, že jednoduše vyschnou vlastní zdroje dříve, než jsme předpokládali. Státní důchod, který bude pro dnešní třicátníky znamenat snížení životního standardu o cca 60–65 % , jakožto jediný zdroj pochopitelně stačit nebude. A právě například způsoby výpočtu potřebného kapitálu se mezi jednotlivými finančními poradci liší tak dramaticky, že rozdíly ve výsledku jsou často v řádech milionů korun. Na co si dát pozor, co je a co není podstatné by měl přiblížit tento článek.

Ochrana vlastních příjmů v období čerpání penze

Řekněme, že máme zájem zachovat si stejnou životní úroveň jako nyní i v období penze. Můžeme samozřejmě namítat, že náklady už nebudou tak vysoké, děti budou odrostlé, hypotéka bude zaplacená… Na druhou stranu, ne každý má hypotéku. V případě nájmu ve výši 10 000 Kč, bude za 30 let činže zhruba 24 000 Kč měsíčně (3% růst p.a.), výše starobního důchodu se bude postupně snižovat až k hranici 35-40 % vůči čistému příjmu. Ceny léků a péče rostou, naopak spoluúčast státu klesá. Doba strávená v důchodu bude vlivem prodlužujícího se věku více než 20 let a upřímně řečeno, čas strávený nyní v produktivním věku denně v práci bude muset být taky nějak smysluplně využit, to vše stojí peníze.

Zadání je tedy mít v penzi (v našem případě za 30 let) pravidelnou rentu v takové výši, která bude ekvivalentem současného příjmu, řekněme 20 000 Kč měsíčně (na obrázku výše bod 1). Současná hodnota důchodu dle MPSV by měla činit 11. 860 Kč. V případě ponížení o 30 %, což je reálný odhad poklesu v čase, můžeme jak vidno na obrázku očekávat státní penzi 8 300 Kč (bod 2). Nyní si již potřebujeme zajistit “pouze“ vlastní zdroje pro pokrytí schodku ve výši 11 700 Kč měsíčně dnešní hodnoty.

Infografika penze

Jak známo, hodnota peněz vlivem inflace časem klesá, proto je důležité a nadmíru zodpovědné zohlednit i tento faktor. Právě absence zakalkulování inflace a výpočty pouze v nominální hodnotě bývá nejčastějším prohřeškem při tvorbě FP. Poradce, v dobré víře klienta neděsit, často pracuje pouze s aktuální hodnotou peněz a tzv. “časovou“ neboli reálnou hodnotu příliš neřeší. Tím ale ve finále paradoxně poskytuje pouze medvědí službu.

V případě, že tedy zohledníme meziroční inflaci ve výši 2,3 % (průměr dle ČNB od r. 2000), zvýší se nám pochopitelně jak výše očekávaného důchodu, tak potřebné zdroje pro pokrytí schodku (viz. bod 3). Nynějších 20 000 Kč se nám v budoucí hodnotě peněz promítne jako 39. 620 Kč potřebných pravidelných zdrojů, z čehož se budeme muset postarat sami o rentu 23 180 Kč (zbylých 16 440 Kč by nám měl zajistit stát v podobě starobního důchodu). Poslední co nám při výpočtu zbývá, je doba po kterou nám má být tato renta vyplácena. Vyjdeme-li z prognózy populačního vývoje dle ČSÚ, pak muž narozen v r. 1980 má předpoklad délky pobytu v penzi 22,9 let. Prostým násobením bychom se tak dostali na astronomickou částku 6 370 000 Kč a to ještě bez zohlednění, že bychom zřejmě rádi, aby nám naše renta v období penze rostla a kopírovala inflaci. Abychom výslednou sumu snížili do přijatelnějších čísel, je vhodné předem počítat s ještě jedním krokem, a to převést před vstupem do penze naspořené prostředky do programu s průměrným výnosem pohybující se okolo 5% p.a. a z něj si pak nechat rentu vyplácet.
V takovém případě by nám stačila částka 4 764 000 Kč (viz. bod 4). Z té bude následně možné nastavit pravidelný měsíční odkup podílových jednotek ve výši potřebné renty (23 180 Kč), která bude navíc každoročně moci růst o inflaci a přesto nám postačí na celou předpokládanou délku pobytu v penzi. Je třeba si říct, jestli mě toto zjištění natolik paralyzuje, že jej nebudu chtít vnímat a jako pověstný pštros strčím hlavu do písku, že se mě to netýká, nebo najdu řešení, které zcela jistě existuje a je realizovatelné.

Tabulka investice 30 let

Otázka nyní zní: Kolik bych si tedy musel vlastně měsíčně odkládat k dosažení 4,7 milionu Kč?

To záleží především na dvou faktorech. Na čase, který mám k dispozici, a na typu investiční strategie, či produktu, který ke kumulaci kapitálu využiji. Pro zjednodušení uvádím níže propočty měsíčních úložek při různé roční výnosnosti. Z nich je patrné, že pokud bych byl konzervativní klient preferující např. původní penzijní připojištění s výnosy pohybují se okolo 2% p.a., je naprosto  nemyslitelné si takovouto úložku, jenž odpovídá téměř polovině mzdy, pravidelně odkládat. Takto konzervativně klient je ovšem paradoxně především hazardér.
Pokud přijmeme fakt, že je to zkrátka prakticky nerealizovatelné, je pak matematicky dáno, že si rozhodně nebude schopen zajistit důstojnou životní úroveň. Naopak při dynamičtějších strategiích s výnosy okolo 8% p.a. se již můžeme pohybovat okolo úložky 3 380 Kč měsíčně. Je dobré si uvědomit, že čas hraje velkou roli a každý případný odklad počátku investování nás bude stát nemalé peníze. Jen pro příklad, pokud bychom odložili počátek o 5 let, bylo by nutné navíc odkládat 1 860 Kč Kč měsíčně k dosažení stejného cíle. To je bohužel cena za váhavost.

Pakliže je to stále nad naše možnosti, přichází ještě v úvahu vhodná kombinace pravidelných a jednorázových vkladů, kterou můžeme docílit stejného výsledku při nižší pravidelné zátěží. Na obrázku níže uvádím příklad jednorázové investice 100 000 Kč + jednorázové finanční injekce za 5 let od počátku investování ve výši 20 000 Kč a následně za dalších 5 let ve stejné výši.
V takovém případě můžeme očekávat 1. 236 000 Kč navíc. Resp. nám bude stačit pravidelná úložka již “pouze“ 2 500 Kč a dosáhneme na potřebných 4,7 milionu Kč.

Tabulka spoření 1

Řekněme ovšem, že by mi v penzi pro pokrytí životních výdajů stačilo o 20 % méně prostředků než nyní, potřebná suma by se tak snížila ještě více, na 3. 135 000 Kč a měsíčně by mi stačilo odkládat 2 226 Kč při průměrným výnosu 8% p.a.. V případě že bych využil výše uvedených třech jednorázových injekcí, stačilo by mi ukládat pouze 1 350 Kč.

Tabulka spoření 2

Cílem tohoto článku nebylo vyděsit potencionální střadatele, ale spíše upozornit na nebezpečnost dobráckých, zjednodušených rad na toto téma, které často ani nezohledňují budoucí hodnotu peněz. Není těžké si domyslet, že v případě zjištění nedostatečného kapitálu v penzi již příliš manévrovacích možností nebude…

Sdílej článek


Pouze registrovaní uživatelé mohou přidávat komentáře.

Klikněte zde pro přihlášení pomocí Facebooku nebo zde pro klasické přihlášení či klasickou registraci.