Současný důchodový systém charakterizují 3 znaky.
1. Průběžný systém vyplácení důchodů
Důchodový model České republiky je založen na uplatnění pravidla ‒ co se vybere, to se vyplatí. Lidé v produktivním věku přispívají na důchodce a až sami půjdou do penze, budou na ně přispívat, obrazně řečeno, jejich potomci.
V průběžném důchodovém systému, roste-li populace a nezvyšuje-li se průměrný věk dožití, hromadí se v důchodové pokladně přebytky, které předchozím vládám posloužily k financování jiných potřeb. Rodí-li se naopak méně dětí nebo prodlužuje-li se věk dožití, dříve či později vznikne opačný problém s nedostatkem peněz pro vyplácení důchodů. Tento stav je typickým obrazem posledních několika let. Vzhledem ke zvýšenému důrazu na výběr daní deficit důchodového účtu sice v roce 2014 poklesl o 6,3 mld. Kč, ale i přesto stále činí varovných 43,4 mld. Kč a bude postupně růst. Můžeme se sice pozastavit nad krátkozrakostí či nezodpovědností předchozích vlád, které prohospodařily potenciální zdroje pro financování potřeb budoucích důchodů, ale nic to na situaci nezmění.
Tzv. náhradový poměr, resp. poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě přitom trvale klesá. Zatímco v roce 1990 činil průměrný důchod 68 % čisté průměrné mzdy, v roce 2010 to už bylo jen 52 %.
2. Občané s nižšími příjmy mají vyšší penzi než lidé s příjmy vyššími
Tuto skutečnost názorně ilustruje tabulka č. 1.

Při uplatnění principu solidarity v důchodovém systému lidé z nadprůměrnými příjmy musí počítat s tím, že jejich životní úroveň se v důchodu razantně sníží, pokud si nevytvoří zavčasu další zdroj financování svých budoucích potřeb. Z tohoto hlediska jsou na tom nejhůř osoby samostatně výdělečně činné, protože jejich důchody pro většinu z nich budou představovat téměř neviditelnou částku. Na druhé straně, tím že do důchodové pokladny většinou zasílají odvody vypočtené z úrovně minimální mzdy, vytěží z ní relativně více než zaměstnanci vykazující vyšší výdělek.