5,5 milionu příležitostí k obchodu

5,5 milionů obchodních příležitostí – to je docela odvážné číslo, co říkáte? A když k tomu přidám slovíčko „povinných“ příležitostí, tak mnozí z vás už určitě začínají tušit, o čem dnešní povídání bude. Ráda bych vám totiž ukázala pár kouzelných zákoutí „obyčejného“ povinného ručení.

mapa auta sms

Začneme kouzlem zásadním – musí ho mít každý majitel auta:-). Spousta z vás může namítnout, že provize z takového obchodu nestojí za tu námahu. Mně by ovšem stačila koruna provize z každé smlouvy, kdybych dokázala pojistit všechna auta v České republice:-). Dle statistik jich tu jezdí opravdu 5,5 milionu. Jen za posledních pět let se to číslo navýšilo skoro o půl milionu a stále roste. A to se bavíme jen o autech, kde jsou autobusy, motorky nebo třeba traktory

Mimochodem v Česku jedno auto připadá na dvě osoby, a to ještě hodně pokulháváme třeba za USA, kde jedno auto připadá takřka na každého občana. Přesněji 0,8 auta… To by bylo pojišťováníčko:-)… Zato třeba v Bangladéši nebo Mosambiku, kde jedno vozidlo připadá na 1 000 obyvatel, by to k uživení asi nebylo. Ale zpět domů. Milion aut jezdí jen v Praze, ale zase u nás v jižních Čechách (a obecně na vesnicích) je pro rodiny nutností vlastnit ne jedno, ale minimálně dvě auta. Jinak se lidé do práce nebo děti do školy prostě nedostanou.

Takže už víme, že povinné ručení najdeme téměř v každé rodině. A co s tím? Zeptejte se někoho z kolegů, kdo alespoň trochu auta pojišťuje, kolikrát mu právě tohle obyčejné pojištění dokázalo získat „celého“ klienta. Znám desítky příběhů… Jednoznačně je to ten nejjednodušší způsob cesty ke klientovi. Každý, kdo auto má, si neustále stěžuje, jak mu to pojišťovna letos zase zdražila. A asi ještě jednoduší to mají pánové – nejvíce se baví o autech, o ženských až pak :-)… Zkrátka ideální příležitost.

Ale proboha, co když klient opravdu vytáhne zelenou kartu a bude chtít, abyste se na to povinné podívali? Co s tím?

Zákon nám ukládá povinný limit 35mil./35mil. Trochu si to rozklíčujme. Jsou to limity pro škodu na zdraví – 35 mil. na každou jednotlivou osobu, které újmu způsobíme, a škodu 35 mil. na majetku celkem při pojistné události. Ale bude to ve skutečnosti stačit? Většinou ano, ale přesto se sama snažím dělat jen minimum obchodů s tímto základním krytím. Nikdy totiž nemůžete vědět, zda se váš klient, třeba starší pán, co jezdí dvakrát za rok na hřbitov vedle do vesnice, nezamotá do cesty plně naloženému náklaďáku třeba z Portugalska a nevyžene ho do příkopu. Škoda na nákladu, náklady na přeložení na jiné auto, které musí z Portugalska znovu přijet, škoda na ztrátě na zisku v továrně, kde museli zastavit výrobu, protože potřebné součástky byly zničené nehodou, hravě částku 35 mil. přeskočí. A přitom rozdíl v ceně pojistky oproti vyšším limitům je v řádu desetikorun nebo stokorun.

Nebo pokud se klientovi povede způsobit invaliditu někomu, komu je 30 let, má příjem 5 000 euro měsíčně (v celku běžný příjem našich zahraničních návštěvníků), tak každý právník dopočítá újmu do jeho důchodu cca 50 mil. korun ve výpadku příjmu… O placení škody mají pak postaráno ještě vnoučata klienta. Nedej bože, aby klient někoho zabil a zůstalo po něm pět dětí… Je opravdu spousta nehezkých příběhů, kdy základní limity nestačí.

Pojišťovny nabízejí limity 50-70-100-111-150 ale i 200 mil. Využívejte to a naučte to i své klienty! Vy jste ti, kdo mají klientovi poradit a vysvětlit vše potřebné. Pokud někdo používá oblíbenou hlášku „klient to tak chtěl“, tak nedělá práci poradce, ale je jen obyčejný pojišťovák.

Dalším souvisejícím produktem je havarijní pojištění. Je až neuvěřitelné, jak dlouho je potřeba přesvědčovat klienty, ať zaplatí o devadesát korun více, aby se navýšil limit na povinném ručení z 35 na 70 milionů. Ale 500 korun navíc za připojištění živlů dají okamžitě (co kdyby na toho jejich mazlíka spadly třeba kroupy).

Ale o možnostech všelijakých připojištění, o jejich záludnostech (není zvěř jako zvíře), stejně tak podrobněji o havarijním pojištění si povíme zase příště.

Na závěr připojím jen jeden osobní minipříběh. Když jsem nastoupila do SMSky, můj tehdejší kolega mi řekl: „Víš, pracoval jsem v České ve zlaté éře Dynamiků a Diamantů. Bylo nás na pobočce zhruba deset a každý jsme vydělávali velmi slušné peníze. Každý, až na jednoho. Jediný kolega chodil po našich klientech a dělal jim pojištění aut, majetku, odpovědností… Smáli jsme se mu, měl výplatu o tolik menší než my. Jenže dnes, když se podívám na jeho provizní sestavu plnou pečovatelek, tak konečný součet každý měsíc dalece přesahuje příjmy běžného poradce zaměřeného na ,rychlý prachy‘ ze životek. Jeho příjem je velmi stabilní…“ A to se stalo i mým cílem…

Sdílej článek


Pouze registrovaní uživatelé mohou přidávat komentáře.

Klikněte zde pro přihlášení pomocí Facebooku nebo zde pro klasické přihlášení či klasickou registraci.