Slunné perly v Atlantiku: soustroví Kapverdy

Rok se s rokem sešel a nastal čas na tradiční podzimní dovolenou s Generali. Tentokrát jsme zavítali na Sal, jeden z deseti ostrovů v souostroví Kapverdy. Každý z Kapverdských ostrovů nacházejících se u pobřeží západní Afriky a omývaných Atlantským oceánem má, čím by vás okouzlil, přitom jsou všechny velmi rozdílné. Některé uchvátí svou vyprahlostí, na jiných se tyčí vysoké vrcholky hor a oplývají zelenou vegetací. Všechny jsou vulkanického původu, ale aktivní vulkán naleznete jen na ostrově Fogo.

Kapverdy_E

Na malém, stále ještě panenském ostrůvku Sal (dlouhém 30 kilometrů a širokém jen 4–12 kilometrů) žije zhruba 11 tisíc obyvatel. Nemáte tady kde zabloudit, ostrovem vede jen jedna cesta, tedy místní komunikace. Snad i proto, že je Sal tak malý, zde téměř neznají kriminalitu. Úředním jazykem je portugalština, ale domorodci používají kreolštinu. Na všech místních výrobcích se objevuje znak želvy, právě želva je známým symbolem ostrova – karety obrovské zde totiž kladou svá vajíčka.

Z názvu „Sal“ lze uhádnout, že na ostrově se těžila a stále těží sůl. V městečku Pedra Lume můžete navštívit středověký solný důl – přímo uprostřed vyhaslé sopky.  Jde o nejnižší bod ostrova, nachází se pod hladinou moře. Voda v jezeře je 26krát slanější než v Mrtvém moři a je tak hustá, že se v ní člověk nemůže utopit, i kdyby chtěl.:-) Samozřejmě jsme tuto lázeň vyzkoušeli na vlastní kůži.

Přírodní raritou ostrova je „magické oko“ v mořském lávovém jezírku v Buraconě. A hned další přírodní úkaz – fata morganu – jsme viděli o kousek severněji.

Naším dočasným domovem se stal hotel Oasis Atlantico Belorizonte v městečku Santa Maria – ráji na ostrově Sal. Krásný hotel v pohodovém stylu „no stress“ s krásně bílou písčitou pláží a tyrkysově modrým mořem, to vše tvořilo ideální kombinaci k odpočinku a relaxu. Kromě baru nabízela pláž i  příležitosti k sportovnímu vyžití, nabízel se aerobik, házená, volejbal i fotbal. A co by to bylo za dovolenou, kdyby si naši hoši nezahráli.:-) Tentokrát byla obě družstva sestavena z „našich“, ale i tak se soutěživost mezi týmy nezapřela a u zápasu se pořádně zapotili. Ono hrát fotbal v hlubokém písku není žádná sranda.

Kousek od hotelu se nachází molo, kam každé dopoledne připlouvají sluncem a větrem ošlehaní rybáři a přivážejí své úlovky. Jejich ruce jsou tak hbité, že než se člověk stačí rozkoukat, co všechno ulovili, už své úlovky porcují a prodávají.

Abychom jenom nelenošili, půjčili jsme si čtyřkolky a vyrazili na „tour de Sal“. Cesta byla pro mne adrenalinová, protože jsme brázdili terén na místních písečných pouštích. Také jsme podle toho všichni vypadali – od hlavy až k patě zaprášení od písku.:-) Projeli jsme ostrov na východní straně až k městečku Pedra Lume, zajeli se podívat k jeho nejvyššímu bodu, do města Espargos s krásným výhledem na celý ostrov a hlavně na místní, tedy přesněji řečeno mezinárodní letiště. Přistávací plošina je tak malinká, že pilot musí při přistávání letadla počítat každý metr, jinak přistane na sousedním ostrově.:-) Poslední den jsme zakončili adrenalinovou projížďkou na vodních skútrech.

Načerpali jsme nové síly a plni zážitků se vracíme domů a těšíme se na další rok:-)

P.S. Sal v kostce: slunce, vítr, azurové moře, no stress, Caipirinha, lahodné víno Cha…

Sdílej článek


Pouze registrovaní uživatelé mohou přidávat komentáře.

Klikněte zde pro přihlášení pomocí Facebooku nebo zde pro klasické přihlášení či klasickou registraci.